Březen 2011

Radioaktivní mrak přinesl jaro

31. března 2011 v 14:24 Žblepty
Tak nám konečně začalo jaro a všichni startují sekačky.

Úlovky offline dní

30. března 2011 v 17:26 Žblepty
Za poslední dny se toho hodně událo a nasekala jsem (jak říká můj drahý rodič) tolik fotek, že to ani nestíhám třídit, upravovat, natož ukazovat. Opět mě napadla spousta věcí a pokaždé jsem si říkala "to jim musim napsat", ale protože jsou tyto osvícené momenty hodně vzácné, krátké a dostavují se většinou při cestě z bodu A do bodu B nebo před spaním, tak jsem jich hodně zapomněla a postrácela. Takže vám můžu nabídnout jen to, co z nich zbylo:

První zásadní věc byla, že se mi zaviroval netbook a jako pomstu za neochránění před viry si na mě vydobyl 45 éček. Offline dny jsem ustála celkem se ctí, i když jsem zvládla na jeden celý den odrovnat počítač host-rodiny.

A tady je zbytek.

Poslední drobty z Lorient a jeho druhá tvář

30. března 2011 v 14:55 Bretaň
Milí zlatí, tak z cestopisu Francie - Lorient to začíná být pomalu vše, což ovšem pro vás neznamená nic, pro mě zas protažení těla za hranice města a tenčení peněženky za lístky na autobus. Tak si ty zbytky užijte.

A ještě malý postřeh! Když to tady na racka (ve skutečnosti se to prý jmenuje mořská čajka) příjde právě při cestě vzduchem, tak to co z něj vypadne, by bylo schopný vás zabít.

Pa.

Alespoň, že ten měsíc je všude stejně kulatý

19. března 2011 v 0:24 Žblepty
aneb potřebuji nový přístroj na focení.

Když zaútočí nuda,

19. března 2011 v 0:19 Žblepty
tak fotíte cokoli, i když vám na stole leží nedodělaný úkol a na křesle trůní Marquez, co vás ne a ne chytnout.


Halles de Merville aneb smutný oči a posmrtný křeče

17. března 2011 v 20:48 Bretaň
Tudle (moc hezké slovo) jsem si to šinula Halles de Merville, kde se každý den ráno scházejí ti, co spí s rajčaty, aby jim nezmrzli plody, a co se vydávají na moře během tsunami, aby nachytali ty nejlepší krevety. Prodávají tu ovoce, zeleninu, maso, paštiky, uzeniny, čokoládu, palačinky, marmelády, květiny, ale i oblečení nebo koberce a další věci, jejichž většina se dá orálně požít.

Trochu jsem smutnila nad vylomenými krčky, vyboulenýma očkama, zlámanými nožkami a hlavičkami přitisknutými na sklo. Ale někteří z těchto chudáků vypadají lépe, když je obléknete do omáčky a přikryjete bramborami.

Ovšem někteří z těchto živočichů (to se jinak nazvat nedá) by měli zůstat tam, odkud vypluli a nedostat se na světlo boží, protože pak mohou přijít Francouzi, uvařit je, sníst je a říkat o nich, že jsou delikatesní. Není to pravda. Pro ukázku jsem vám přichystala jedno foto takovéhoto zvířete a najdete ho úplně dole. A abyste si dokázali představit jeho chuť, tak chutná stejně jak vypadá. Jako suchý z nosu!


Bacha, čmelák! Pojďme radši domu...

13. března 2011 v 21:02 Bretaň
Pana Poluxe (čti Polyxe) má každý rád!