Duben 2011

Dala jsem troubě ještě jednu šanci...

20. dubna 2011 v 13:18

...a jak to dopadlo, už vidíte. Dětem jsem řekla, že to hodím do koše, ale v ručičkách mají sílu. Nepomohla ani výstraha o vytvoření rakovinotvorných látek na spodní straně této spáleno-nedopečené věci, ale to se na mě koukly a očíčkama říkaly: "Seš blbá nebo co?" Taky jsem si myslela, že tímto jsem s troubou skončila, ale bylo mi dáno podrobné školení, tak příště uvidíme, jak se to vyvede.

Už jsem podruhé hrdinkou školního slohu - slepá chudinka, kterou nemá nikdo rád. Budiž mi útěchou, že v tom prvním jsem byla superženou.

Taky jsem snědla svůj první chleba s máslem a pažitkou - to znamená naprostý začátek léta a staré obrázky naší zahrady, na které už dnes roste jen tráva. Jinak Francouzi tuto delikatesu vůbec neznají a při snídani se na mě dívali s pobavením.

Dnes jsem byla pověřena jít nakoupit na trh. Nákup mi voněl růžemi, smrděl rybinou a připadala jsem si hrozně francouzsky.

PS: Včera to byly dva měsíce, co jsem dorazila.

Tak třeba dneska...

19. dubna 2011 v 15:18

...jsem si po škole ale opravdu MUSELA zajít koupit ten VYNIKAJÍCÍ košíčkový dortík s jahodami. Za prvé jsem měla hrozný hlad a za druhé mě nekonečnost té hodiny a půl hrozně zmohla a tohle jako argumenty musí prostě stačit. Stařičký pan prodavač se mi pořád ukláněl a říkal "ano, madam", "děkuji, madam" a "dobrou chuť, madam".

Dort už to má za sebou, takže mám dost síly na to, abych vám poslala něco z místní architektůry a do toho si můžete představovat, jak by vám v těchto domech z marcipánu čas příjemně líně ubíhal a vy jen stříhali magnolie, leštili černé béemvé na příjezdové cestě a večer ve vilce pořádali žranice, i když byste v garáži měli jen starou skládačku a k večeři párek s bagetou.

Etel a Gâvres

17. dubna 2011 v 22:11

Už mám po několikáté spálený nos a obličej v jednom ohni. Co vy a hnědnutí kůže? Donesly se ke mně nějaké zprávy o zimních vrbcích, tak doufám, že už apríl došprýmoval a pokud ne, tak vám tu posílá kousek moře a tepla.

Mélange / Melánž

15. dubna 2011 v 23:25

aneb drobnosti, které se nikam nevejdou.

Citadelle v Port Louis

15. dubna 2011 v 22:33

V Port Louis už jsem jednou byla a vy taky. Tentokrát ale bez omladiny a přímo v muzeu, ve kterém mě napadlo, že nebýt Hitlera, do Lorient by se sjížděly houfy a houfy turistů - a to neke.

Taky jsem se snažila opéct nedopálený obličej na pláži a kupodivu jsem z toho neměla žádnou duševní újmu. V přijatelné vzdálenosti se slunil jen děda Bretonec a malé holky soutěžily, které se povede nenamočit si kalhotky.

Jinak žiju, nepravidelně se stravuju a občas mě bolí kyčel.

Středa

15. dubna 2011 v 8:57
Ve středu jsme chtěli s Raphaëlem upéct ksichtíkové sušenky polévané čokoládou a vrhli jsme se do toho s velkým odhodláním, i když pomocník se mi pak zasekl u objevování čím nejlépe zpracovat těsto. Ksichty se nám ale spálily (plynová trouba mi dělá naschvály) a zasmradily celý dům. Raph se jich však odmítal vzdát a toužil si dorazit už tak plný žaludek těsta, černým uhlem. Naštěstí jsem přišla na to, že ksichty byly už víc než rok prošlý (na lhůty potravin je hrozně háklivej), takže mi dovolil je vyhodit.

Pak si zpíval moje příjmení, ale to jsem zjistila až po tom, co mi to sám řekl, protože jsem slyšela jenom "kulhová, kulhová". A ve hře na hádání slov jsem mu radila, že je to jméno žijící osoby, na což bez váhání vykřikl "Michael Jackson"!

Nakonec vám chci ukázat krásný Hôtel Gabriel utopený v hnusnym námořnim prostoru. Z Lorient to asi ještě nebude úplně vše :)

A taky chci napsat, že miluju rybí středy, kdy se Marianne vytasí s vynikající francouzskou omáčkou.

Malinkej má 25

14. dubna 2011 v 23:06

Štítky: narozeniny, 25, La Petite Kaya

Úlovek: Nasrávačky

14. dubna 2011 v 22:51

Kalhoty: H&M

Pobouření snad prominou pojmenování těchto kalhot, které prostě miluju! Jsou stejně příjemný jako mé oblíbené domácí tepláky, jejichž nemoderní barvu a střih, co odhaluje každej špek, musejí snášet všichni, se kterými sdílím jednu domácnost. V obchodě jsem si tyhle nové zkusila spíš z hecu, ale stačilo jedno obléknutí, jedno mrknutí do zrcadla a byla noha v nohavici. Navíc na tom ramínku vypadaly hrozně smutně a křičely "KaRolinÁ, achete-nous - Kájo, kup si nás." Takže jim možná ještě pořídim jedny kamarády, aby jim nebylo smutno.

Štítky: kalhoty, turecké kalhoty, nasrávačky, H&M, La Petite Kaya

Ten, co odjede do Pont-Aven, se už nikdy "nevrátí"

14. dubna 2011 v 13:11
Toho, čeho se nedostává Vannes, má Pont-Aven plné hrstě, kterými mává nad všemi, kteří ho navštíví. Vůbec se nedivím, že ho proslavili právě lapačové barev a slov, kteří tento zapadlý kus ráje zachytili na plátně a na papíře, sedící u břehu s nohama ve vodě a myšlenkou, že "svět je tak nádhernej".

Doufám Ebři, že sem tam se mnou zajedeš podívat, až sem přijedeš strávit svou francouzskou týdení siestu - těch nespočet galerií, obchůdek napěchovaný jen samými konzervami s delikátní tuňákovou pěnou a stará vrzající mlýnská kola v údolí, co voní po té bílé kytce, musim vidět znovu!

Larmor-Plage chtěla zabít "mou Francii"

9. dubna 2011 v 21:40
V posledních dnech zažívám citové šoky. Vypadá to totiž, že Francie a Francouzi obecně nejsou takoví, jací si zbytek Evropy myslí, že jsou.

Dnes to vypadalo na klidné odpoledne probrouzdané na pláži, ale oči jsem měla navrch hlavy a nevěřícně jsem se rozhlížela, kde to jsem. Ne všechny Francouzsky mají šarm Coco Chanel a ne všichni Francouzi mají charisma Alaina Delona. Omladinu zasáhla globalizace a všude pobíhají Beckhamové a holky se chtějí podobat kdo ví komu, ale jejich vzory mají určitě několik plných tašek make-upu. A z pusy jim neleze ta krásná francouzština, kterou chcete poslouchat pořád dokola a dokola jenom proto, že v ní všechno zní jako nejvyšší poezie.

Ale nemůžu zobecňovat, protože "mí Francouzi", tedy Francouzi, které znám, jsou mnohem inteligentnější, duchaplnější a dělají větší čest své zemi, než zjevové z Larmor-Plage. Francouzský šarm ještě žije!