Duben 2011

Vannes aneb Ani vám nevim

9. dubna 2011 v 14:50
Takže asi takhle: Vannes je nádherné město. Zahradníci, restaurátoři a další tam určitě potí litry krve, ale... Ale!

Zaprvé auta jsou úplně všude, takže kličkujete a uhýbáte. V centru, které je to nejcenější, čím se Vannes může chlubit, všechny láká Dolce&Gabanna a další butiky s oblečením. Jasně, najdete tu spoustu restaurací, obchůdků s čokoládami a bretaňskými speciality, ale vůni palačinek ani starého dřeva nikde neucítíte. A to je právě to, co tam chybí - atmosféra.

Nakonec mě dorazily skupinky školáků řvoucí v kostele, takže jsem celkem zklamaná a upachtěná vyrazila směrem nádraží. Ale už můžu říct: "Byla jsem ve Vannes." A to je to hlavní. Tak se snad příště ukáže v lepším světle.

Co mi zbylo z Lorient

7. dubna 2011 v 22:47
Milí zlatí,
už jsme si zvykly. Už nechodim s foťákem v tašce pohotově připravená vyfotit další okno, už mi sem pravidelně koukáte, už se tu články neobjevují každý den. Už tu totiž budu druhý měsíc!

Už jsem si zvykla říkat "merde" a "putain", už umím říct ve francouzštině dětské názvy pro přirození a všemožné lidské výkaly, už jsem si zvykla večeřet v osm večer a zvykl si už i sousedovic pes - už na mě neštěká.

Tak vám posílám poslední (ale už opravdu poslední) fotky z města Lorient. Zítra jedu do Vannes, tak snad budu mít lepší a početnější fota (alespoň průvodce slibuje zázraky).

Galerie Le Lieu: Laura Henno a její letní křižování

3. dubna 2011 v 21:40
Našla jsem tu nádherné místo - galerii. Tentokrát tu vystavují díla Laury Henno a některé fotky, které vám teď ukážu, mě naprosto vzaly. Tak se na ně mrkněte a dejte taky vědět, o co si o nich myslíte. Moje nejoblíbenější je hned ta první. Koupila jsem si s ní i plakátek, který teď lisuju a hledám mu to správné místo na zdi. Další výstava bude zase na konci dubna, tak pak podám další zprávu.

Dobrou.

Tady nejste ve Francii. Tohle je Bretaň!

3. dubna 2011 v 18:48
Milí zlatí, tak jak se máte? Mám pro vás opět super nádherný výlet po Bretani. Tentokrát vás zvu do Pointe du Raz, kde má voda tu nejmodřejší modrou a pokud chcete vidět pravý konec světa, tak zavítejte právě sem. Pak ochutnejte karamelovo-čokoládová křepelčí vejce ve vesnici Locronan, kde máte dojem, že každou chvíli vyjede panoš na koni nebo alespoň Harry Potter s Ronem a Hermionou. A všechno to zajeste pořádnou večeří v nádherném městě Quimper, které mi kdo ví proč, připomíná Prahu.

Nevím, jestli toužíte po nějakých zeměpisnostech a datech, ale tentokrát jsem si vzala do ruky průvodce a něco vám z něho přečtu, i když to úplně nepodává ten správný dojem, který jsem si z těch míst odnesla.

Tákže "dramatický Pointe du Raz, zvedající se do výšky téměř 80 m, je úzký výběžek mysu Cap Sizun. Pohled na rozervané skály a bouřící moře vyráží dech. Západním směrem se rozkládá plochý ostrov bez stromů Ile de Sein a za ním uvidíte maják Ar Men. Přestože Ile de Sein leží v průměru jen 1,5 metru nad mořem, trvale tu žije přibližně 260 odvážlivců." Ten ostrov tam opravdu je a vypadá jen jako obrovská skvrna náplavy. Pro můj stroj na obrázky je to však příliš daleko.

"V průběhu 15. až 17. století Locronan bohatl z výroby lodních plachet. Poté, co Ludvík XIV. ukončil monopol Bretaně na toto zboží, město začalo upadat. Zůstaly jen elegantní renesanční domy, které dnes přitahují zástupy turistů. Na centrálním náměstí dlážděném kočičími hlavami se tyčí kostel z 15. století zasvěcený irskému minionáři sv. Ronanovi. Pokaždé v červenci se v Locronanu uskuteční Troménie, pouť na počest sv. Ronana." Slovo "elegantní" podle mě úplně nevystihuje to, jak vesnice opravdu vypadá, ale to už si posuďte sami.

A o Quimper zas někdy příště, protože mi bylo slíbeno, že se tam ještě jednou podíváme. Takže začínám šetřit na nějaký super obrovský a super pěkný hrnek, protože se tam vyrábí nádherná malovaná keramika.

Tak páčko a kdyby něco, tak nejsem ve Francii, ale v Bretani.

Gaby má 13

3. dubna 2011 v 12:56
Naše Gaby oslavila 1. dubna třináctku, tak ji všichni hezky popřejte. A chudákovi kočko-dortu se nesmějte! Na to, že to je historicky můj první upečený korpus, tak dopadl úplně excelentně. A doufám, že oceňujete mistrovský designe mistra Raphaëla.

Duben 2011

3. dubna 2011 v 11:05
"Zahájení" koupací sezóny: středa, 27. dubna 2011
Cité de la Voile Éric Tabarly: úterý, 26. dubna 2011
Nedělní odpoledne stane se...: neděle, 24. dubna 2011
Sobotní piknikování: neděle, 24. dubna 2011
Úlovek: Náušnice Svartsvanur: neděle, 24. dubna 2011
Ploemeur: pátek, 22. dubna 2011
Kdybych mohla...: středa, 20. dubna 2011
Tak třeba dneska...: úterý, 19. dubna 2011
Etel a Gâvres: neděle, 17. dubna 2011
Mélange/Melánž: pátek, 15. dubna 2011
Citadelle v Port Louis: pátek, 15. dubna 2011
Středa: pátek, 15. dubna 2011
Malinkej má 25: čtvrtek, 14. dubna 2011
Úlovek: Nasrávačky: čtvrtek, 14. dubna 2011
Vannes aneb Ani vám nevim: sobota, 9. dubna 2011
Co mi zbylo z Lorient: čtvrtek, 7. dubna 2011
Gaby má 13: neděle, 3. dubna 2011
Hippies nikdy neuvadne: neděle, 3. dubna 2011

Hippies nikdy neuvadne

3. dubna 2011 v 11:03
Víkend, o kterém se vám právě chystám podat zprávu, se udál už před celým týdnem. Z toho je vidět, jak všechny ty fotky stíhám dávát dohromady. Ovšem část viny musim taky svést na naprostou nemožnost internetu pracovat a to mě to s nim ale fáákt nebaví.

Nicméně - po letech (myslim, že po 2 nebo 3) jsem se konečně viděla s Magali! S jakou Magali? No přece s tou, která mluví francouzsky jako když zvoní zvonečky, od které i slovo čůrat zní jako básnička, která dělá výborný koláč s mirabelkama a má ráda Hořické trubičky.

Ovšem pozor! Taky jsem se svezla TGV a musim se pochlubit, že jsem to zvládla, neztratila se a ještě rozumněla všemu, co říká ta nikdy neviděná pani v rozhlase (jasně, rozhlas to neni, ale ani za boha si nemůžu vzpomenout, jak se ta věc na nádraží jmenuje). Cestou jsem si užívala každý kousek krajiny, protože mi vlastně ani nic jinýho nezbylo, když si "někdo" zapomene empétrojku doma, ale Bretaň je prostě krasavice. Všechny ty zákoutí od Maneta, domy ve tvaru ufa a s plastikovým létajícím koněm na zahradě bych vám moc ráda nafotila, jenže TGV neni courák Praha-Kolín, takže vám musí stačit jen toto: bylo to fakt super.

Jenže další cesta dálkovým autobusem byla snad za trest! Opravdu se mi nechce, ale musim vám něco říct - pojem francouzská elegance je naprostá blbost! Lidi tu smrděj, chrchlaj s otevřenou pusou, nepoužívají kapesník a všechno to tahaj do sebe, jak když jedu městskou ze Zásmuk do Hájů! A až si přede mnou budete stěžovat, že se Češi neumí oblékat a myslet si, že vkus je šestý smysl, se kterým se Francouzi normálně rodí, tak vás budu muset vyvést z omylu, protože takové kreace jako tady jsem snad neviděla ani ve Svojšicích. Ponožek v sandálech se to taky týká.

I když abych to nezamluvila, tak musim říct, že jenom kvůli pohledu na Brest, bych si tu cestu autobusem protrpěla ještě jednou. Chvílema jsem totiž nebyla naprosto schopná říct, kde začíná nebe nebo jestli to před náma je oceán. A cesta po stráášně vysokym mostě? No prostě lahoda stojící za ochutnání.

A už se opravdu dostávám k víkendu. Hlavní bod dne byla dávka koncertů osvětlená nejhvězdnatějším nebem, pod kterým pěl zpěvák, co právě vypadl z 15. století a křičel, že chce jen svobodu pro své bratry a sestry, typani, kteří se snažili o něco jako hudba a naprostou hluchotu rozsekli princové narvaní v rourách a dětských svetřících. Ovšem fotky z této akce nemám - pokud ovšem nestojíte o bezhlavé stíny a rozmazané šmouhy.

Tak to je asi vše, co jsem vám chtěla říct.