Hippies nikdy neuvadne

3. dubna 2011 v 11:03
Víkend, o kterém se vám právě chystám podat zprávu, se udál už před celým týdnem. Z toho je vidět, jak všechny ty fotky stíhám dávát dohromady. Ovšem část viny musim taky svést na naprostou nemožnost internetu pracovat a to mě to s nim ale fáákt nebaví.

Nicméně - po letech (myslim, že po 2 nebo 3) jsem se konečně viděla s Magali! S jakou Magali? No přece s tou, která mluví francouzsky jako když zvoní zvonečky, od které i slovo čůrat zní jako básnička, která dělá výborný koláč s mirabelkama a má ráda Hořické trubičky.

Ovšem pozor! Taky jsem se svezla TGV a musim se pochlubit, že jsem to zvládla, neztratila se a ještě rozumněla všemu, co říká ta nikdy neviděná pani v rozhlase (jasně, rozhlas to neni, ale ani za boha si nemůžu vzpomenout, jak se ta věc na nádraží jmenuje). Cestou jsem si užívala každý kousek krajiny, protože mi vlastně ani nic jinýho nezbylo, když si "někdo" zapomene empétrojku doma, ale Bretaň je prostě krasavice. Všechny ty zákoutí od Maneta, domy ve tvaru ufa a s plastikovým létajícím koněm na zahradě bych vám moc ráda nafotila, jenže TGV neni courák Praha-Kolín, takže vám musí stačit jen toto: bylo to fakt super.

Jenže další cesta dálkovým autobusem byla snad za trest! Opravdu se mi nechce, ale musim vám něco říct - pojem francouzská elegance je naprostá blbost! Lidi tu smrděj, chrchlaj s otevřenou pusou, nepoužívají kapesník a všechno to tahaj do sebe, jak když jedu městskou ze Zásmuk do Hájů! A až si přede mnou budete stěžovat, že se Češi neumí oblékat a myslet si, že vkus je šestý smysl, se kterým se Francouzi normálně rodí, tak vás budu muset vyvést z omylu, protože takové kreace jako tady jsem snad neviděla ani ve Svojšicích. Ponožek v sandálech se to taky týká.

I když abych to nezamluvila, tak musim říct, že jenom kvůli pohledu na Brest, bych si tu cestu autobusem protrpěla ještě jednou. Chvílema jsem totiž nebyla naprosto schopná říct, kde začíná nebe nebo jestli to před náma je oceán. A cesta po stráášně vysokym mostě? No prostě lahoda stojící za ochutnání.

A už se opravdu dostávám k víkendu. Hlavní bod dne byla dávka koncertů osvětlená nejhvězdnatějším nebem, pod kterým pěl zpěvák, co právě vypadl z 15. století a křičel, že chce jen svobodu pro své bratry a sestry, typani, kteří se snažili o něco jako hudba a naprostou hluchotu rozsekli princové narvaní v rourách a dětských svetřících. Ovšem fotky z této akce nemám - pokud ovšem nestojíte o bezhlavé stíny a rozmazané šmouhy.

Tak to je asi vše, co jsem vám chtěla říct.

Sklenička s logem města Čáslav je naprosto normální výbava každé francouzské domácnosti.
Štítky: Ploujean, Bretaň, Francie, Čáslav, moře
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama