na Blog.cz

Jedno z nejlepších míst k nákupu knížek, dévédéček, vinylů a cédéček. Ceny bezkonkurenční.

Pro zobrazení mapky klikněte na Celý článek.

A v Paříži obzvlášť. O doplňování tekutin nemluvě.

Pokud toužíte po nějakém tom typu dobrého stravovacího zařízení, zajděte si do Bistrot de Beaubourg, co by bagetou dohodil od Centre Pompidou. Obsluha vstřícná, servis rychlý, jídlo dobré, víno vynikající. Atmosféra jak vystřižená z filmu už je jen karamelem na crème brûlée.

Pro zobrazení mapky klikněte na Celý článek

Naše věrnost patří Stárbaksu u Opery se skleněnými lustry, kde se mluví, mluví, mluví a L'Imprévu Café s kadibudkou, kam se chodíme hodit pompette (význam tohoto slova najdete tu). Všedních dnů je nekonečně mnoho a víkendy jsou pro bohy.

Jedno z dalších míst, kterému se návštěvníci Paříže spíše vyhýbají. Právě proto tu asi bydlel neskutečný počet prezidentů, básníků, spisovatelů, malířů a umělců vůbec. Nenajdete tu žádný architektonický skvost ani super typy na nákupy. Je to prostě jen malý ostrůvek uprostřed Sény zastíněný svým větším bratrem s katedrálou Notre-Dame. A přeci i kdyby tu nebyl, ztratilo by toto město něco na svém půvabu. Už jen kvůli tomu pohledu na okolní nábřeží.

Povodeň - leden 1910

Mapku zobrazíte kliknutím na Celý článek.

Léto zatím jen tak nepříjde, tak přidávám alespoň pár vzpomínek z toho minulého.

Doma se hned jinak bydlí, když člověk ví, že je to jen na chvíli.

Foceno na Canon PRIMA Junior S a Holgu 120 GCFN.

Nápad od Sandry Juto.

Někdy se brobudím, vytáhnu rolety, letadla letí od Velké louže a slunce zívá, až se nakonec protrhne.

V noci je Paříž vzhůru jako každé správné velkoměsto a nepřetržitě sytí místní čumily svými lákadly z nových úhlů, za jiného světla. A to ať už člověk přechází Sénu po Pont du Carrousel nebo přes Pont Alexandre III, nejradši by zpíval, jak je mu dobře a s debilním úsměvem koukal do vody dokud by neodtekla do poslední kapky. Město světel, lásky, flirtu a kdo ví čeho chcete, vůbec není takové, jak se o něm říká. Je tu jen prostě něco ve vzduchu.

V šedé čtvrti Gare de Lyon (Lyonského nádraží) obklíčené dálnicí a přeplněnou moderními činžáky se skrývá malá ulička, kterou při běhu na vlak či metro a nebo vinou nepozornosti a myšlenek na Monu Lisu, číšníka z Imprévu Café, croissant a kdo ví na co ještě, velmi snadno minete.

V Rue Crémieux se zastavil čas. Její obyvatele zahlédnete za záclonami jen letmo a když už zaslechnete bouchnutí dveří proříznoucí ticho, mésije i madam se rychle mihnou kolem vás, aniž by zaregistrovali vaši přítomnost. Barevné fasády, dveře hýřící všemi barvami, spoustu květináčů a stará kola na každém rohu bude mít na svědomí pravděpodobně parta zahrádkářů, přistěhovalců z Říma/Amsterdamu/Londýna či jiná skupinka lidí ověšená tajemstvím, kterému byste rádi přišli na kloub a stali se jedním z nich.

V zimě jakou Paříž prožívá v lednu se v Rue Crémieux prohání jen vítr. Až však příjde jaro a opře se do ni slunce, jsem si jistá, že místní vytáhnou z půdiček dlouhé stoly, roztáhnou na ně velké bílé ubrusy, na které budou padat drobečky z baget a kapky červeného vína. Pepé budou hrát šachy, memé pomlouvat sousedky, děti skákat panáka bez ájpodů, noutbuků, empétrojek a ájfonů a Rue Crémieux se ponese křik, švitoření, chrochtání a zpěv - zvuky francouzských slovíček.

Záplavy z 28. na 29. ledna 1910 - 1,75 m.

Pro zobrazení mapky klikněte na Celý článek.