V šedé čtvrti Gare de Lyon (Lyonského nádraží) obklíčené dálnicí a přeplněnou moderními činžáky se skrývá malá ulička, kterou při běhu na vlak či metro a nebo vinou nepozornosti a myšlenek na Monu Lisu, číšníka z Imprévu Café, croissant a kdo ví na co ještě, velmi snadno minete.
V Rue Crémieux se zastavil čas. Její obyvatele zahlédnete za záclonami jen letmo a když už zaslechnete bouchnutí dveří proříznoucí ticho, mésije i madam se rychle mihnou kolem vás, aniž by zaregistrovali vaši přítomnost. Barevné fasády, dveře hýřící všemi barvami, spoustu květináčů a stará kola na každém rohu bude mít na svědomí pravděpodobně parta zahrádkářů, přistěhovalců z Říma/Amsterdamu/Londýna či jiná skupinka lidí ověšená tajemstvím, kterému byste rádi přišli na kloub a stali se jedním z nich.
V zimě jakou Paříž prožívá v lednu se v Rue Crémieux prohání jen vítr. Až však příjde jaro a opře se do ni slunce, jsem si jistá, že místní vytáhnou z půdiček dlouhé stoly, roztáhnou na ně velké bílé ubrusy, na které budou padat drobečky z baget a kapky červeného vína. Pepé budou hrát šachy, memé pomlouvat sousedky, děti skákat panáka bez ájpodů, noutbuků, empétrojek a ájfonů a Rue Crémieux se ponese křik, švitoření, chrochtání a zpěv - zvuky francouzských slovíček.
Záplavy z 28. na 29. ledna 1910 - 1,75 m.
Pro zobrazení mapky klikněte na Celý článek.