na Blog.cz

(Il nýja ply d róz.)

Model: Raphaela Recktenwald

Som v Anonyme! Naozaj!

Strana 72 - 75.

Muzeum současného umění, nedaleko od Karlova mostu, nemá chybu. Provokativní díla se tu tlučou s ušmudlanou nádherou Colloredo-Mansfeldského paláce a úchvatně do sebe zapadají.

Více už psát nebudu, to se musí vidět. Mám k tomu však pár věcí, které ze mě musí ven. Za prvé, komunisti byli (a budou) omezená špína nevědouc co je krása. Za druhé, české umění není mrtvé, ba živé je víc než dost. A za třetí, podporujme ho a choďme se na něj dívat. Být toto vystaveno ve světe, šla by tu klika z ruky do ruky.

Pro zobrazení mapy klikněte na Celý článek.

Vadí mi její zanedbanost, nepříjemnost obyvatel a odříznutost od světa. Miluju ji pro její maličkost, barvy a vše, co pro mě znamená daleko od domova. A taky proto, že je fotogeničtější než Paříž.

Pravděpodobně teď dospávám cestu Paříž-Praha a nebo při snídani postrádám slané máslo. Aby ta několikahodinová abstinence bez Paříže nebyla tak bolestivá, posílám pár fotek z paláce de Sully, na který jsem narazila úplnou náhodou při jedné procházce po Marais.

Příští pozdrav už bude z Čech.

Dnes nám začínají dvoutýdenní prázdniny, které nestrávím v Londýně za účelem sbalení posledního svobodného prince, ani na horských svazích Švédska a už vůbec ne na francouzské riviéře, jak mají v plánu některé z kamarádek. Jedu do Svojšek a nechám se na čtrnáct dní zapadat sněhem. Budu poctivě ztlušťovat tukovou vrstvu, zoufale se topit v logice a těšit se pohledem na dlouho neviděné tváře, než se navzájem omrzíme. Báj.

Zdá se, že Paříž konečně opustila zima (trvala cca čtrnáct dní). A toto náměstí je jedním z našich adeptů na první jarní piknik. Už aby to bylo!

Dnes tomu je jeden rok, co jsem napsala první článek a dala první velké sbohem. Rok už se bojím říkat, kde jsem doma, abych neurazila tu či onu stranu. Chodím doma v botech, kurvu nahradilo merde, mám jeden popsaný deník a archív plný fotek, slzy v očích, když se hraje Kde domov můj a jsem rozpůlená na dvě.

Díky všem, kteří mě neopustili ani přes hranici tisíc kilometrů a otevírají atlasy, aby pohladili Francii. Díky patří i těm, kvůli kterým jsem nezdrhla a bez kterých bych neměla druhý domov.

Hudlanec. / Bisou.