Bretaň

Halles de Merville aneb smutný oči a posmrtný křeče

17. března 2011 v 20:48
Tudle (moc hezké slovo) jsem si to šinula Halles de Merville, kde se každý den ráno scházejí ti, co spí s rajčaty, aby jim nezmrzli plody, a co se vydávají na moře během tsunami, aby nachytali ty nejlepší krevety. Prodávají tu ovoce, zeleninu, maso, paštiky, uzeniny, čokoládu, palačinky, marmelády, květiny, ale i oblečení nebo koberce a další věci, jejichž většina se dá orálně požít.

Trochu jsem smutnila nad vylomenými krčky, vyboulenýma očkama, zlámanými nožkami a hlavičkami přitisknutými na sklo. Ale někteří z těchto chudáků vypadají lépe, když je obléknete do omáčky a přikryjete bramborami.

Ovšem někteří z těchto živočichů (to se jinak nazvat nedá) by měli zůstat tam, odkud vypluli a nedostat se na světlo boží, protože pak mohou přijít Francouzi, uvařit je, sníst je a říkat o nich, že jsou delikatesní. Není to pravda. Pro ukázku jsem vám přichystala jedno foto takovéhoto zvířete a najdete ho úplně dole. A abyste si dokázali představit jeho chuť, tak chutná stejně jak vypadá. Jako suchý z nosu!

Kousek Lorient a královna okresu

17. března 2011 v 15:07

Bacha, čmelák! Pojďme radši domu...

13. března 2011 v 21:02
Pana Poluxe (čti Polyxe) má každý rád!

Výhledy

13. března 2011 v 12:43

Obloha je jasně modrá a panenky se koukaj z okna

11. března 2011 v 23:07

Port Louis

28. února 2011 v 23:56
I když má poloostrov Port Louis minulost vězení, centra mučení a popravčího místa během druhé světové války, najdete tu mnohem více než jen smutné náhrobky a kříže.

Je to totiž místo s nádhernou pláží, starými kamennými domy a křivými uličkami. Když přijdete na pláž, cítíte se jako jejími prvními objeviteli. Všude jsou hromady mušlí, mrtvých ústřic, hladkých kamenů a škeblí, že vybíráte tak dlouho, co si odnést jako suvenýr, až nakonec zjistíte, že si odnášíte plný batoh.

V únoru tu opravdu moc živo není, a i když sem tam potkáte dovádějící děti házející si písek za krk a postarší elegány hrající petang, nezbude vám než si jen představovat otevřené všechny ty kavárny, hospody a palačinkárny, jejichž židle mají zatím jen zvednuté nohy nahoru.

Od Carnacu k Atlantiku aneb Tam, kde končí Země

26. února 2011 v 23:35 | Kaya

Možná se vám bude zdát, že je tato várka fotografií plná šutrů a vody. A pro toho, kdo si nedokáže představit nekonečnou řadu menhirů odpočívajících tisíce let na vřesovém koberci ani ohlušující řev oceánu s dusivou vůní soli, to tak opravdu bude.

Dnes jsem se rozhodla, že až jednou budu hrozně bohatá, koupím si vilu v Bretagni. Budu vysedávat před restauracemi vystavená slunci a větru usrkávajíce dvoucentimetrovou pěnu horké čokolády. Budu se procházet po pláži a hádat, kde začíná moře a kde končí zem, nebo jestli vůbec nestojím vzhůru nohama.

Merci beaucoup ma famille française.

Neladovské kostely v neladovském únoru

25. února 2011 v 13:01 | Kaya

Eglise de Moustoir

Když na Lorient příjde jaro

24. února 2011 v 16:03 | Kaya

Možná to podle fotek není poznat, ale v Bretagni začíná jaro. Konečně přestalo pršet a vykouklo slunce. Ideální počasí na cournutí se městem.

Po škole jsem zamířila do FNACu (obchod s knihami, filmy, hudbou, atd.), vyhlídla si super-retro triko s The Doors (i když je mi trochu líto těch 20 eur) a našla Kunderu zašoupnutého v zahraniční literatuře (jakoby spisovatel honosící se přídomkem "dvoudomý" vlastně ani žádný domov neměl). Nadchla mě však velká nabídka vinylů, plakátů a hudebních DVD.

Obhlídla jsem tu i nějaké hadr-krámy. Celkem vzato tu nic extra nenajdete. Co se týče H&M a Zary, tak nabízené zboží je úplně stejné jako v Čechách. Některé kousky jsou levnější o jednu nebo dvě stovky, u některých je zas musíte přidat.

Přístav plný jachet a různých lodiček je úplně v centru města. Nad hlavou vám řvou rackové, kteří jsou velcí jak české kachny a umí na vás udělat psí oči, když něco jíte. Oproti nim jsou rackové na Vltavě ubozí vrabčáčci.

Chtěla jsem zajít na Colline du Faouëdic (vrch s majákem a mlýny) a taky jsem tam šla, ale že mi to zabralo času. Ten zelený kopec je obehnaný vojenským prostorem, takže než jsem sebrala odvahu k tomu, abych do něj vešla (co kdyby se na mě vyřítil nějaký manik se samopalem) a vůbec ho mezi těmi všemi betonovými budovami našla, tak sem byla úplně strhaná.

Místo je to ale nádherné. Všude udržovaný záhony, krásný stolky s židličkami i lehátky. Byla jsem ale strašně nervózní z toho, že tam jsem sama (s jedním toulavým psem), tak jsem to nafotila a šla zase zpátky.

To už slunce docela pražilo a všimla jsem si, že se na mě lidi divně koukají. Myslela jsem si, že to bude kvůli té mapě, kterou pořád skládám a rozkládám nebo kvůli foťáku, protože fotím každou blbost, ale pak jsem si všimla, že chodím mezi lidmi v mikinách a svetrech v zimním kabátě. No, nedivte se. Mám jako domovskou stránku Seznam a Novinkách pořád píší - "zažíváme nejchladnější únorová rána", "jara se stále ještě nedočkáme" atd.

Obyvatelé Lorientu si ale slunce užívají. Studenti celí v černém klábosí ve skupinkách na lavičkách a elegantní dámy v balerínách obědvají v parku s cigaretou v ruce.

Když jsem se vracela domu, tak jsem na jednom přechodu potkala dvě Škodovky! A jsem teda dost spokojená.

Lorient

22. února 2011 v 14:16 | Kaya
Dnes jsem se byla po prvním kurzu francouzštiny projít a byla jsem naprosto udivená z toho, že když jsem si stoupla k přechodu, tak každé auto ihned zastavilo a pustilo mě. Řidiči přátelsky přikyvují, a když se na ně usmějete, usmívají se taky! Proti Praze, kde po přechodech lítáte jak hnaná zvěř, jen aby vás nikdo nezajel, nárazníky vám olizují lýtka a řidičům odezíráte ze rtů jména zvířat a názvy rozmnožovacích orgánů, je Lorient v tomto směru naprostá lebeda.

Líbí se mi, jak tu všichni jezdí Peugeotem, Renaultem nebo Citroënem, protože to jsou přeci francouzské značky.

Líbí se mi, jak lpějí na svých tradicích. Většina škola je tu dvojjazyčná. A ne, žádná angličtina, ale francouzština a bretonština, která je považována za mrtvý jazyk.

Libí se mi, že když se prodavače zeptám, zda má známky, tak je špatný z toho, že mi nemůže vyhovět, popíše cestu k nejbližší poště a ještě řekne celou její týdenní otevírací dobu.

A jsem úplně užaslá z francouzských oken a domů, který jsou strašně malinký a vypadají, že se do nich nic nevejde.
 
 

Reklama